Pokud jste četli některý z našich článků věnovaný historii hotelu Medlov, jméno Jiří Herzán pro vás jistě nebude neznámým. Již před nějakou dobou se nám dostala do ruky kniha Herzán, která se věnuje všem sedmi generacím úspěšného rodu Herzánů. Neskutečně zajímavé čtení. A rozhodli jsme se, že s vámi budeme sdílet z příběhu Jiřího Herzána ještě o trošku víc.
Jiří Herzán se narodil roku 1921 v Třebíči, maturitu skládal na třebíčském gymnáziu v roce 1938 a nebýt uzavření českých vysokých škol, vedly by jeho další kroky na fakultu architektury.
Za války byl povolán k nuceným pracím v továrně na výrobu granátů. Následně nastoupil na brněnskou školou uměleckých řemesel a dál pokračoval studiem architektury na brněnské technice.
Nebýt znárodnění rodinného podniku Herzánů, vypadala by cesta Jiřího Herzána pravděpodobně o dost jinak, nicméně stalo se, a tak jeho kroky zamířily do jihlavské pobočky Stavoprojektu, kde měl následující roky uplatňovat své tvůrčí schopnosti.
Herzánův celoživotní zájem o přírodu, jeho aktivní účast v sokolské organizaci a charakter českomoravské vrchoviny, která byla místem jeho působení, měly nepochybně vliv na vývoj jeho tvorby a zaměření se převážně na objekty s kulturní, výchovnou a volnočasovou náplní. Jeho kádrový profil mu v jeho kariéře přinesl řadu překážek, přesto se během svého profesního života podílel na více než tisíci projektech a řada z nich svou architektonickou kvalitou přesáhla rámec regionálního významu.
Mezi jeho významné projekty patřily například:
-
Projekt kulturního domu (původní název Závodní klub ZGK v Třebíčí-Borovině) (1957)
-
Kino Vysočina ve Žďáru na Sázavou (1960)
-
Základní devítiletá škola v Leninově ulici v Jihlavě (1967)
-
Státní studentský domov v Jihlavě (1955)
-
Bytová výstavba a administrativní a obchodní domy – Obchodní a kancelářský dům Globus v Jihlavě (1968), budova Geodézie v Třebíči (1983)
-
Úpravy městských náměstí – Gottwaldova náměstí v Třebíči (1965), náměstí v Jemnici (1969)
A v neposlední řadě opus magnum jeho tvorby – Zotatovna Revolučního odborového hnutí ve Fryšavě pod Žákovouhorou, po sametové revoluci přejmenovaná na Hotel Medlov.
Jiří Herzán svou renesanční povahu uplatňoval nejen ve svých architektonických počinech, ale také v řadě aktivit soukromého života. Mimo jiné v tvorbě inovativních grafických návrhů, které realizoval například v reklamní podobě na fasádách domů, což mu bylo umožněno díky jeho aktivní účasti v Komisi pro zvelebení města v Třebíči. Svůj zájem o přírodu a táboření vložil do textů – Stavíme tábor, Abeceda tábořiště a především ve spolupráci s Jaroslavem Foglarem, Milošem Zapletalem a Jiřím Lasovským do knihy Skautský tábor. I tak zdánlivě obyčejnou realizaci dětského letníhotábora využil pro rozvinutí koncepce urbanistických a architektonických zásad využití prostoru a jeho estetických a ekologických potřeb. Čerpat mohl Herzán ze svých mnohaletých praktických zkušeností s pořádáním táborů a výprav pod hlavičkou třebíčského Sokola.
Jiří Herzán se na dobu komunistického režimu pouštěl do odvážných projektů. Za zmínku rozhodně stojí například dřevěný Památník československým letcům 310., 312., 313. stíhací perutě a Památník 311. bombardovací perutě RAF, které byly v 70. letech jedinými díly oslavujícími hrdinské činy československých letců na západní frontě.
Svou kariéru se Jiří Herzán rozhodl ukončit ve svých 60. letech odchodem do penze a dle slov jeho syna měl konec Herzánovy profesní dráhy poněkud hořkou pachuť. Jeho zklamání vycházelo z nemorální úrovně profesního prostředí, přebírání většiny zakázek v 80. letech pražským Stavoprojektem a necitlivou prací s městskou urbanizací v Třebíči.
V rodinném sídle žil Jiří Herzán až do své smrti v roce 2003.
Neobyčejná osobnost, která se zasloužila o vznik místa, které se dnes snažíme znovu pozvednout. S úctou k jeho původnímu záměru pokračujeme k navrácení lesku hotelu Medlov a děkujeme všem, kteří v jakýkoliv čas přiložili ruku k dílu.
Zdroj: Herzan. Stavitelský rod z Třebíče, Bláha Jiří, Herzán Luboš a spol.
