Na začátku listopadu každoročně slavíme svátek všech svatých a vzpomínáme na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi. My jsme se při této příležitosti rozhodli zavzpomínat na minulost Medlova. Je jasné, že do budovy hotelu otiskla svou duši a svůj talent řada lidí a hotel už má za sebou dlouhý život (a ještě delší snad před sebou :)).
My se však dnes podíváme na historii daleko starší. Historii, která se nepojí s hotelem, ales místem, kde hotel stojí.
Jak jistě víte, hotel Medlov je postaven uprostřed lesů, přímo na břehu Medlovského rybníka. Co ale možná nevíte je, že do 16. století bylo na místě dnešního rybníka středověké městečko se stříbrným dolem, které založili pánové z Medlova a kteří si později podle svého rodového sídla Pernštejn začali říkat páni z Pernštejna. Těžilo se tu tak intenzivně, že se jednoho dne důl propadl i s městečkem a po jeho zatopení vznikl právě medlovský rybník. Jak jinak také využít obrovskou díru po dolu, obzvlášť když v 16. století bylo rybníkářství u nás na vzestupu :).
K této dávné historii se váže zajímavá pověst. Ta vypráví o městu Medlov, kde se těžilo stříbro a bylo ho tolik, že s ním mohli dláždit ulice. Město bylo díky dolu tak bohaté, že měšťané pomalu nevěděli, co si s bohatstvím počít, a tak se rozhodli ze stříbra vylít čtyři ohromné zvony a zavěsit je na kostelní věž. Dle této pověsti byli ale lidé z Medlova kvůli tomuto obrovskému bohatství zlí a lakomí a stihl je za to spravedlivý trest. Jejich krásné a bohaté městečko se propadlo do země, a to i s kostelem, zvony a vším jejich stříbrem. Velká díra byla zalita vodou z blízkého potoka a nově vzniklý rybník dostal jméno po propadlém městu. Za několik let, když byl rybník vypuštěný, vyhnal pastýř z Fryšavy na břeh rybníka stádo vepřů. Když tu se jedno prase zatoulalo až do prázdného rybníka. Pastýř se tedy vydal za pašíkem, aby ho vyhnal zpět na břeh a na místě, kde prasátko rylov bahně zahlédl něco stříbrného. A nebylo to nic jiného než ztracené medlovské zvony. Zvony byly vytaženy, převezeny do Nového Města na Moravě a zavěšeny na kostelní věž. Hlas prý měly tak krásný, že se o nich povídalo široko daleko. Tady však příběh medlovských zvonů zdaleka nekončí.
Krásný zvuk zvonů se rozléhal a lidé ze širokého okolí přicházeli, aby si je poslechli. Hlas zvonů byl podle pověsti slyšet i v daleké Jihlavě. Město Jihlava se rozhodlo, že zvony od Nového Města koupí, za jakoukoliv cenu. Nabízeli zlato, stříbro, dary. Novoměstští radní však o prodeji nechtěli ani slyšet, a tak Jihlavští odešli s nepořízenou. O několik dní později, když v Novém Města probíhal májový jarmark, propukl na několika místech veliký požár. Celé město tenkrát lehlo popelem, včetně kostela. A čtyři stříbrné zvony se roztavily. Viníky požáru se nikdy nepodařilo najít, hlavní podezření pochopitelně padlo na Jihlavské. Roztavené stříbro bylo znovu posbíráno a zvony ulity nové. Jejich hlas prý už však nikdy tak krásně nezněl jako hlas těch původních Medlovských.
Z tohoto vyprávění si můžeme odnést všelicos. Třeba to, že se vyplatí mít oči otevřené, protože někdy se na tom nejmíň očekávaném místě skrývají ty největší poklady. Nebo také to, že bychom si měli vážit historie a pečovat o věci vytvořené našimi předky, ať už jsou to stříbrné zvony, rodinný dům nebo třeba obrovský hotel. Můžete namítat, že Novoměstští si podle pověsti zvonů velice cenili, nechtěli se jich vzdát ani za zlaté prase a stejně o ně nakonec přišli. Je to tak, v životě ne každé naše úsilí přinese výsledek přesně takový, jaký jsme si přáli či očekávali. A přesto má smysl usilovat. Příběh jen potvrzuje to, že nové nemusí nutně znamenat lepší a že ne všechno je snadno nahraditelné.
A tak si važme naší minulosti, zkušeností, práce a energie těch před námi a pečujme o jejich dílo, dokud to jde. Příběhy míst a věcí někdy sahají dál, než tušíme a jejich síla je větší, než si připouštíme. Vzpomínejme s láskou na ty, co jsme znali a už tu s námi nejsou,ale i na ty, co jsme třeba neznali a mnoho nám tu po sobě zanechali. My s úctou a vděčností myslíme na všechny, kteří jakýmkoliv dílem přispěli na Medlově k tomu, co je tu dnes. A na koho vzpomínáte Vy?
