Kultovní postava vystudovaného architekta, umělce, spisovatele, pilota a sokola Jiřího Herzána a pocházejícího z dvousetletého stavitelského roud Herzánů z Třebíče je s Medlovem neodmyslitelně spjata.
Jiří Herzán byl celý život zaměstnán v ústavu Stavoprojekt Jihlava. Podle jeho projektů bylo upraveno například náměstí Svobody v Jemnici či provedena přístavba třebíčské geodézie. Herzán se po vzoru svých předků angažoval ve veřejných spolcích. Mládeži a jejímu formování se věnoval prostřednictvím aktivit v socialismem zakázaném Sokolu. Jedním z jeho blízkých přátel byl skaut s přezdívkou Jestřáb, Jaroslav Foglar.
Herzán se svým týmem zahájil práci na projektu zotavovny ROH Medlov v roce 1964. Stavbu navrhl v progresivním a v čistém bruselském stylu bez dozvuků socialistického realismu či neoklasicismu. Bruselský styl je vžitý název provýtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60. a 70. letech 20. století. Lidový název „Brusel“ je odvozen od fenomenálního úspěchu, který zaznamenala československá účast na EXPU 58 v Bruselu. Nový vizuální styl v architektuře a užitém umění byl inspirovaného západními trendy a zároveň navazoval na meziválečnou československou avantgardu. Byl radikálním odklonem od socialistického realismu uměle importovaného ze Sovětského svazu.
Stavební povolení bylo vydáno 24. 7. 1967. Jako konstrukční systém zvolil arch. Herzán železobetonovou, monolitickou konstrukci v modulové síti ve všech směrech 6 x 6 m. Základní hmotu stavby tvoří hlavní stravovací a ubytovací budova zastřešená „inverzně prolomenou“ střechou, která dává vzniknout nezaměnitelnému akcentu přesahujícímu nad hlavním průčelím. Přesah střechy je v úrovni nejvyššího patra podpírán řadou pilířů ve tvaru „V“. Jižní průčelí hlavní hotelové budovy dále charakterizuje jednak rastrování sestávající z průniku horizontální podlažnosti pater a dělících vertikálních příček oddělujících soukromí samotných ubytovacích jednotek. Přízemí budovy jižního průčelí je pak hmotově předsazeno stravovacím zařízením pro ubytované hosty, které prostřednictvím celoplošného prosklení pásových oken dává hostům možnost panoramatickému výhledu na hladinu Medlovského rybníka.
Vstup do objektu s recepcí je tvořen nezaměnitelným prolínáním konvexně-konkávních křivek hlavní hmoty s předsazenou pevnou markýzou. Hlavní budova je propojena dalšími navazujícími objekty menší hmoty, které si udržují stejně vysoký architektonický standart jako budova hlavní: půlkruhové administrativní a provozní zázemí, které obepíná otevřené atrium určené pro posezení, jemuž dominuje fontána s pískovcovou sochou ženy s názvem Živý pramen. Následuje další část ubytovacího zařízení v menší hmotě než hlavní budova. Parková úprava je doplněna minigolfem, dětským hřištěm (houpačkami a kolotočem) a loukou otevřenou k hladině rybníka s pláží.
Autor: Pavel Karous, Vetřelci a volavky
